I am proud. [skauting]

10. listopadu 2013 v 11:27 | Tris |  Úvahy
Technicolor

Ahoj :)
Vítám vás u dalšího článku.
neska jsem byla celý den z domu, ale večer jsem se pak stavila do H&M, a mám "konečně" svou vysněnou mikinu. Viděla jsem ji na internetu, a pak jsem teprva zjistila, že je to vlastně ta stejná jako má jedna spolužačka, ale ona má tmavě zelenou. Každopádně jsem tu mikinu hrozně moc chtěla, a jsem strašně ráda že ji mám. Je fakt moc příjemná, jen je dost drahá: 799Kč, 29.95 €.
A teď k článku.


Nevím jak velká záležitost je to teď. Pořád asi dost rozšířená, ale asi ne tak, jako to bylo dřív.
Někteří z vás už možná ví, že jsem hrdým skautem, resp. skautkou, i když už jsem ve druhém oddílu-ten první jsem opustila loni, začátkem školního roku, ale až na nevydařená přátelství mám na bývalý oddíl hezké vzpomínky.
Většina lidí si možná řekne "A co jako?", ale mě jde o ten rozdíl. Jak to lidi mění. Dělá to z nich lepší lidi. Je poznat ten rozdíl, mezi, když to tak nazvu, "námi" a "těmi ostatními".
Oni ho možná nevidí, ale já ano. A občas přemýšlím, jak by se někteří lidé chovali úplně jinak, kdyby byli skauti.
Kdyby prošli tím, co je toho součástí. Většina lidí si asi říká, že moc velkou změnu by to asi neudělalo, ale není to tak. Ta změna by byla vážně velká, pokud by něšlo jen o účast na pár schůzkách. Pokud by šlo i o vícedenní akce, tak by je to opravdu změnilo.
A možná, ale jen možná, by si to zamilovali tak, jako já. Nebo víc. Četli jste knížku Devadesátka pokračuje? Jestli ne, tak si ji určitě přečtěte. Možná to nebude úplně váš oblíbený styl knížek, a asi to nebude nejlepší knížka vašeho života, ale díky ní určitě pochopíte, co bych chtěla. Jenže ty časy už jsou pryč. Myslím, že i kdybyste vystřídali stovky oddílů, nic takového nenajdete. Prostě už je to pryč.
Ale to je jedno. Pořád ještě si to můžete užívat. Protože jednou už to tady možná nebude. A pak, pak tohle lidstvo selže, a začne znovu. Tady, snad. Od prvních století, k tisíciletím, a třeba se poučí z našich chyb. Ale to bych byla opravdu naivní, protože těch, kteří se umí poučit z cizích chyb je opravdu málo.
Ale zpátky k tématu. Já jsem skaut, a dřív jsem to něměla moc ráda. Ale teď, teď si to užívám, a nemůžu se dočkat až budu moct připravovat program pro ostatní, protože těch nápadů na to mám spoustu.
Hrozně moc mě to baví, a miluju ten pocit, když přijdu z jednodenní akce v zablácených teniskách, někdy i promočená, a mám tak červené větrem ošlehané tváře, které vypadají spíš jako bych se spálila.
Ale je mi skvěle.
I když jsem utahána, z toho jak se celý den sápu nahoru do kopců nebo za někým běhám, občas mi to podkluzuje, ale tan pocit, ten bych z a nic nevyměnila. Těch pocítů je víc. Třeba když se snažíte vyjít do obřího kopce a podkluzuje vám to, už nemáte skoro energii, ale něco vás pořád nutí jít dál.
Nedokážu to přesně popsat.
Když se snažíte najít třeba nápovědu jak vytvořit lektvar, který zabije čarodějnioci která je ve skutečnosti oddílová vedoucí. Běháte po lese a lezete po stromech, dokud někdo tu nápovědu nenajde.
Teď mám pocit, že jsem neřekla skoro nic, a že je to změť zmatených myšlenek, ale jak to všechno říct.
Miluju cítit pod nohoma přes podrážky výmaoly v lesní půdě, nebo dlažební kostky, zatímco běháte za nastrojeným vedoucím.
Miluju ty chvíle kdy máte čas nakecávat světluškám že žijete na klokaní farmě a že je stovka červená a je na ní divná paní.
I ty chvíle, kdy se snažíte zapojit všechny mozkové závity a vymyslet, jak vyluštit tuhle šifru, nebo jak se vrátit do tábora.
Miluju ty chíle, kdy se můžutu vykašlat na to, jak vypadáte, protože máte stejně starý zničený tričko, divný sportovní kalhoty, ne zrovna nejmódnější pohorky, a jste napůl od bláta. Můžete se vykašlat i na seškrabování bláta z čehokoliv, protože v příští minutě stejně budete muset za/před někým utíkat, a dost pravděpodobně s sebou švihnete do bláta.
A nikdo vás podle toho nesoudí, protože nejdůležitější je, tuhle bitvu vyhrát, a taky si to užít. I kdyby to znamenalo, že se milionkrát vyválíte v blátě.
Miluju ty chvíle, kdy múžete mít pocit že jste něcodokázali, protože jste to vyhráli.
Miluju ten pocit kdy po návratu z akce okamžitě usínate, ale co je důležité, se spokojeným úsměvem na rtech.
A pak je tu jediná věc kterou nenávidím. Když vám někdo křivdí. Když vás někdo křivě obviní z toho, že simulujete, když je vám zrovna na omdlení.
To je jedna z věcí, které bych nikdy neudělala. A hádejte, co to způsobilo.

I když to tady možná budu zmiŇovat ještě milionkrát, tak musím říct, že za tohle všechno vděčím jediné osobě. Svému bráchovi.
Děkuju ti.

Mějte se krásně, mám vás moc ráda
Ch.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nell | Web | 10. listopadu 2013 v 11:39 | Reagovat

Je pravda, že bych si za tu cenu tu mikinu nekoupila, ale... O můj bože, ta mikina je nádherná!

Páni. Napsala jsi to nádherně. Je úžasné, že máš něco, co tě tak moc baví, a že je to zrovna tohle... Nevím, připadá mi, že skauty lidé opovrhují, nebo ne úplně, ale není to něco, za čím by se každý hnal.
A ty to tady tak krásně popisuješ, že mě ti lidi začínají štvát. Vůbec neví, jaké to je. Podle tebe to je fajn.

2 Nell | Web | 10. listopadu 2013 v 13:56 | Reagovat

Děkuju. :)
Jo, já se snažím, aby to bylo takové jiné.. Jiné než takové ty povídky, které zmiňuješ. Protože to mě ani nebaví psát. Chce to něco trochu napínavějšího.
Náhodou, slohovka na téma "proč nesnáším dívčí romány" by nebyla vůbec špatná. Já bych se do toho dala hned. :D

Asi máš pravdu. Protože když bych měla mluvit za sebe... Líbí se mi, jak o tom vyprávíš, zní to fakt dobře, ale nevím, jestli bych se přemohla.

3 Matryoshka | Web | 10. listopadu 2013 v 14:28 | Reagovat

Já mám ze skautů neuvěřitelnou srandu - moc se omlouvám, ale tak to má i moje maman a já jsem to po ní nějak podědila. Vtípky o girlskautech jsou naše oblíbené...

Pardon.

S lidstvem máš naprostou pravdu - taky si myslím, že to tak jednou bude... ale kdo ví? Možná přiletí velké ufo a všechny nás sežere.

4 srandanotes | 10. listopadu 2013 v 20:55 | Reagovat

Ty jo, píšeš a připadáš mi jako moje spolužačka :)

5 ΔMELIA GOLDEN | Web | 12. listopadu 2013 v 14:08 | Reagovat

Páni, tlik peněz bych nikdy nedala za mikinu! :D I když v H&M jsou tyhle ceny běžné.. :)

6 mrtvyptak | Web | 16. listopadu 2013 v 15:59 | Reagovat

hm uz nejak nemusim.
ze by tady byli nejaci skauti? zdravim :D
v roce 2025 to tu bude zepry vypadat strasne. i tomu verim

7 WhitEvil/taková normální ještěrka | Web | 14. června 2014 v 22:00 | Reagovat

Já skauty obdivuji a myslím si, že to jsou úžasní lidé se skvělým vztahem k přírodě a tak nějak lepším pohledem na svět a o něco více upřímnější, než spousta lidí, co znám. Nevadilo by mi být skaut, ale já už mám i takto vytížený program a nedokážu si představit, že bych to do toho vmáčkla. Ale rozhodně to obdivuji a mám takové lidi opravdu ráda a upřímně se s nimi zažije i více srandy, než s těmi fiflenami, co se zajímají jen o to, jak dobře jsou nalíčené a jestli jim to oblečení k sobě ladí nebo nemají-li někde byť jen gram tuku a jak ho dostat pryč..s těmi se moc nenasmějete..možná jen jim;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama