Kapitola mého života.

20. října 2013 v 22:06 | Tris
Omlouvám se za všechny přepisy, překlepy, a pravopisné chyby, soustředila jsem se na to, co budu psát o tři řádky později...
Nevím kdy to všechno dodělám, kdy splním svoje sliby, jenže vždycky mi do toho něco vleze,
nejsem schopná se soustředit na školu,
ale aspoň jsem se konečně našla.
Vím kdo jsem, nebo kým chci být. To nemusí mýt nustně to samé, ale pro mě to teď tak je.
Díka jednomu setkání, které ani nebylo setkání jsem si uvědomila, jaký mám ve skutečnosti k pár osobám vztah,
a čeho lituju.
Slov, vět, přátelství, ale pořád se řídím pravidlem, že pokud mě to udělalo šťastnou, tak není čeho litovat.
Jsem ráda že se stalo, i když částečně nejsem, kvůli tomu co to způsobilo, ale v blízké době možná budu mít příležitost to napravit, a jestli ne, bude to znamení že to tak má zůstat, a jestli dlouho ta příležitost nenastane, tak budu muset buď počkat, až čas zhojí rány, nebo tu příležitost udělat.
Už taky vím, kdo je pro mne důležitý, a kdo ne, kdo víc, a kdo míň.
A taky že jemu, i když ho nemiluju, ani jsem nikdy nemilovala, abyste si nemysleli, jemu, tomu koho beru jako svého dalšího staršího bráchu, jemu jsem ochotná se omluvit, protože i přesto, že vztahy meni námi nejsou kdovíjak vřelé, ten 'vztah' pro mě je víc, než nějaké to, že si budu vždycky stát za svým slovem, protože (anyway) jsem to tak nemyslela, a řekla jsem to ze strachu. Nikdy jsem si to nemyslela.
Taky už vím, co chci změnit, a co si přeju aby se nikdy nezměnilo.
Za co jsem vděčná, i když mi to možná přineslo starosti a trápení, a taky vím, jak na tom jsem, jaké zaměstnání by pro mě bylo lepší, ale taky jakou cestou se chci vydat.
Vím, že chci pomáhat lidem, vím že chci zbourat pár imaginárních zdí, a myslím, že v únoru bude jedna skvělá příležitost.
Vím taky, jakou cestou chci jít, a že jestli mi štěstí nepůjde naproti, tak někdo mi naproti určitě půjdu, a jestli to nebude moje štěstí, tak já to využiju tak, že v budoucnosti mi to štěstí přinese.
I kdyby to byla smutná událost, budu díky níc v budoucnosti silnější.
Vím taky, co potřebuju, a co ne, i když tím si nejsem tak jistá.
A teď už i věřím tomu, že opravdu dokážu úplně všechno, co si zamanu; teda, pokud budu ochotná pro to riskovat, že si rozbiju nos.
Tenhle (školní) rok začínám konečně cítit co je pro mě lepší nebo důležitější, a navíc mě čeká pár změn, které, i když přinesou pár obětí, pomohou mi začít další kapitolu mého života.
Začínám se vídat s lidmi, s kterými jsem se vždycky jen minula na ulici, a trávím víc zajímavého času s těmi, kteří sice byli blízko, ale asi ne dost,
a konečně prostě cítím, že přišla změna.
A navíc články, které píšu nebo rozepisuju na svůj druhý blog mi pomáhají si to vyjasnit i v mé vlastní hlavě.
Sice ne všechno; něco ještě mě něco čeká, ale já se s tím poperu.
Jsem dost silná na to, abych to zvládla, a jestli teď nejsem, tak budu, a navíc, přece jen, zvládnu cokoli co si zamanu. (--mám nutkání sem vložit smajlíka--)
A nelituju všeho toho času na blogu, protože i když většinu těch věcí jsem zjistila bez něj, blog má stějně velký podíl na spoustě z těch věcí.
I vám vděčím za mnoho.¨
Ne, ještě nekončím. Ne definitivně.
Zatím ještě necítím, že by tahle kapitola byla uzavřená, a psát budu dál.
Jestli nebudu psát tady, tak si budu psát svoje literární díla 'do šuplíku', ale skrz svůj druhý blog se stejně budu pořád snažit pomáhat lidem okolo.
A i kdybych se nevrátila, nebuďte smutní proto, že odcházím, buďte štasní proto, že jsem tady byla.
Myslím, že už tady moc deníčkových článků nebude, protože najednou nemám takové nutkání sem psát všechno co se okolo mě děje.
Kdykoli se potřebuju s nějakou událostí svěřit a chtěla bych poradit, píšu Claire, protože ta je úžasná a vždycky mi pomůže.
Když chci trochu zvednout náladu, čtu si humorné povídky od Arvari.
Taky mě většinou pobaví Matryoshka.
Spoustu inspirace a rad 'do života' se mi vždycky podaří 'vzít' z článků od Sydney;
LuSsy mi vždycky potvrdí, že je na světě spousta lídí, kterým bych mohla pomoct, a že to je ten důvod, proč chci pomáhat. A proč tím způsobem kterým pomáhám teď.
Hani mi vždycky zvedne náladu svým článkem, který má ale vždycky nějakou pointu, a je to vážně taková úvaha nad kterou stojí za to se pozastavit.
Scaritiny básně sice občas nechápu, ale ona mě přiměla začít psát ty moje, které jsou možná trochu srozumitelnější, ale v podobném duchu, a její články... Nevím co bych k nim řekla.
Vám, ke kterým chodím často možná chodím ráda, ale tohle jsou ti, na které jsem si vzpoměla, a mám k nim co říct.
Napsala bych něco třeba k Infinity, ale nevím co; stejně tak v případě Unicorn.
Ještě je tady Nella, se kterou si chci jednou možná naplánovat setkání, když už bydlíme ve stejném městě. Kdo ví, třeba si najdu novou kamarádku. :)

Možná, že až teď je teprve konec. Všechno bylo řečeno.
Všechno co mělo být.
Možná to není definitvní konec, ale jedna z mnoha kapitol je za mnou.
Třeba začne další. A nebo ne.

Mějte se tady krásně, a opravdu, pokud byste potřebovali s čímkoli pomoct nebo poradit nebo pomoct (hlavně pokud jsem o ty osobnější věci, jako přátelství, atp.) klidně mi napište, ráda vám pomůžu.
Možná nejsem indigo, možná jo, to nevím, ale zas tak moc na tom nezáleží.
Záleží na tom, jestli chci lidem pomáhat, a jestli jim pomáhat budu.
A já chci, a budu. Protože cítím, že kvůli tomu jsem tady. Možná jsem fakt indigo...

Sice se opakuju, ale mějte se moc krásně, a nezapomeňte si věřit.
Já říkám, že všechno je už předem dané, ale to neznamená, že to nemůžete 'změnit', i přes to, že už je dané i to, že to změníte.
Ale pokud chcete, aby něco bylo jinak, tak to změňte.
Nikdo to za vás neudělá.
Mám vás ráda. Tris.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanubiss | Web | 21. října 2013 v 8:20 | Reagovat

Wow, pěkná řeč.

2 Evelin | Web | 21. října 2013 v 13:27 | Reagovat

Zajímavý článek, zaujal mě. Píšeš hrozně procítěně a dobře se to čte.. :)

- - - - - - - - -
Budu ráda když navštívíš můj blog a zanecháš nějaký komentář - faraway-way.blog.cz

3 Andy | Web | 21. října 2013 v 13:30 | Reagovat

Ono je dobré, když si člověk uvědomí čím je a čím být chce :)
Já si myslím, že člověk by jsi měl jít za tím, čím chce být a nepřijímat žádné konvence :)

4 LaRoseNoire | Web | 22. října 2013 v 15:02 | Reagovat
5 Matryoshka | Web | 23. října 2013 v 16:18 | Reagovat

Awww, ty jsi sluníčko. Máš vážně pěkné sny a já ti přeju, aby ti všechno vyšlo. Málokdo se "obětuje" pro dobro jiných lidí. Budu tě stalkovat všude, kam půjdeš, takže ani nemysli na to, že se mě zbavíš! :-D

6 Nell | Web | 24. října 2013 v 10:19 | Reagovat

Tris, nevím, čím mám začít. Snad omluvou. Je na tobě, jestli to budeš chápat jako omluvu, nebo jako kecy, které jsem si nemohla odpustit. Ale napsat to prostě musím, přijde mi to docela důležité.
Mrzí mě, že jsem na tebe úplně zanevřela. Daly jsme si skype, ale já jsem tam od té doby byla jednou. To není naschvál, mně se totiž vždycky strašně seká počítač, když mám zapnutý skype, takže ho většinu času nechávám vypnutý. Nechápu, proč jsem nikdy nešla na tvůj blog. Připadám si hloupě, protože to tady mám moc ráda. Možná proto, že jsem ho neměla na očích - co oči nevidí... Napravím to. Ode dneška.

Chtěla bych ti odpovědět na všechny komentáře u mě na blogu, je jich tolik, že nevím, u kterého začít, takže asi začnu tak nějak, jak to vyjde, a bude to jenom stručné. Věnovala jsi mému blogu dost času a já se teď cítím fakt divně. Zkusím přestat být totální ignorant.

Taky čtu rychle, ale právě knížky klidně přečtu pětkrát. Nebo aspoň ty, které si koupím, o kterých vím, že stojí za to. Jako třeba Divergence. Mohla bych to číst pořád dokola. Někdy se mi třeba stane, že se dostanu do takového zvláštního stavu a musím si tu knížku okamžitě otevřít a přečíst si pár řádků... stránek... končí to u kapitol. Kdybych na poličce vedle sebe ty knížky neměla a nemohla tohle kdykoliv udělat, bylo by to špatné.
Ale poslední dobou jsem taky začala chodit do knihovny, protože už nemám co číst. Je pravda, že knížek je tolik, ale já takové ty nejznámější, nejhezčí a nejlepší mám přečtené a mám je doma, takže chodím na lup do knihovny. A z toho se stala moje nová úchylka - pokaždé, když tam jdu, mám v plánu si půjčit jednu určitou knížku. Většinou si ji půjčím, ale skončí to tak, že táhnu domů ještě pět dalších. Takhle se asi pozná booklover. :D
Hvězdy nám nepřály si určitě přečti. Kdybych teď byla dospělá a třeba - nedej bože - učila češtinu na nějaké škole, doporučila bych to jako povinnou četbu. Protože tuhle knížku si podle mě musí přečíst každý, je v ní tolik moudra a krásných věcí... No, pochopíš to, až si to přečteš. :) A Sirotčinec je taky úžasný.

Už je to dobré. Možná všichni měli nějakou divnou náladu, byli nervózní a nic se jim nedařilo, proto se moc nechtěli bavit. Svádím to na tohle. :)

Já to mám naopak, právě že se snažím stihnout co nejvíc věcí, vždycky se na všechno vrhnu co nejdřív... Někdy je to výhoda, ale dělání všeho na poslední chvíli má taky něco do sebe. Poradila bych ti, co s tím, ale protože tím netrpím, nevím, jak se s tím vypořádat. :/

No, a teď už konečně k tomuhle článku.

Je krásné si přiznat, že víš, kdo jsi. Že ses našla. Že netápáš ve svém životě, nechytáš se každého pomocného stébla, víš, komu můžeš věřit, a komu naopak ne, asi se na svět díváš jinak než dřív. Je to zajímavé poznání. Já si naopak nepřipadám nová, že bych všechno chápala. Naopak, v ničem se nevyznám. A to jsem já.
Ty chceš odejít? A já jsem ti o pár řádků výš psala, že sem budu chodit. A nebudu na tebe kašlat. To mě mrzí. Ale... ta věta, ve které píšeš, že nemáme být smutní, že odcházíš, ale máme být šťastní, že jsi tady byla, mluví za všechno. Zní to, jako bys měla umřít. To doufám ne. Ale zní to nádherně.

O všech jsi to napsala tak krásně. A věřím, že se někdy potkáme, Brno je malé. :)

Nevím, co to se mnou je, ale ten konec mi nahnal slzy do očí. Je to jako z nějaké knížky. Ach, to je nádherné. Možná je divné ti to v této situaci říkat, ale ty tak krásně píšeš.

Měj se krásně a užívej si života, Tris. :)
(To jméno mi prostě vždycky připomene Tris Priorovou.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama